29.8.2023
Když jsem se na letišti v Praze rozloučila s rodinou, prošla pasovou a bezpečnostní kontrolou, dost jsem si oddychla, že všechno šlo bez problému. Nasedla jsem do letadla, kde každé sedadlo mělo před sebou ovladač a obrazovku, s velkým výběrem korejských i jiných filmů, hudby atd. Před odletem pouštěli bezpečnostní videa s k-popovými idoly, což mi přišlo docela vtipné. Prý to tak Korean Air dělá, aby lidi dávali pozor.
Přílet a první den
Byl to 11 hodinový let, tak jsem se chtěla aspoň podívat na film. Všichni jsme dostali sluchátka, tak jsem si je rozbalila ale vůbec jsem nevěděla, kam zastrčit koncovku. Když si hodná korejka, co seděla vedle mně, všimla mého marného hledání, ukázala mi, že se koncovka strká do opěrky na ruce. Potom mi pomohla ještě jednou, když se mi nepodařilo zpátky zastrčit ovladač, který jsem vytáhla ze sedadla, abych mohla ovládat obrazovku. A tak jsem se díky její pomoci začala dívat na nějaký korejský film, když nám zrovna přinesli večeři. Měli jsme na výběr ze tří možností; maso se špenátem, korejský bibimpap a nějaké čínské jídlo. Tak jsem si samozřejmě dala bibimpap. Bylo to dobré a dostali jsme k tomu i dezert.
Po večeři mi letuška dala nějaké dva dokumenty na vyplnění. Neměla jsem propisku, ale už mi bylo trapné ptát se té korejky co seděla vedle mě, a vážně jsem přemýšlela, jestli se to nedá napsat tužkou na oči. Ale ona si toho, že nemám čím psát, zase všimla a půjčila mi propisku. A to jsem si říkala, jen ať nesedím vedle korejců, abych mohla v letadle smrkat. Ono je totiž v Koreji smrkání na veřejnosti neslušné. Pár hodin po večeři už byl čas spát a všichni začali usínat. Já jsem spala jenom asi 3 hodiny, protože v sedě se spí docela špatně. Spíše jsem přemýšlela o tom, co mám před sebou. Hodně jsem se bála přestupu na letišti v Inčchonu, a ještě mi moc nedocházelo, že opravdu letím do Koreje, do země, kterou jsem chtěla navštívit už tak dva roky. Ráno jsme dostali snídani a chvíli potom jsme přistáli na letišti v Inčchonu, kde mě čekal první kulturní šok: záchody. Záchody tam mají totiž po straně 16 různých tlačítek. Nevím, co ty záchody všechno umí, ale je tam i možnost na masáž zadnice.
Potom jsem hned prošla bezpečnostní kontrolou a našla si na tabuli svůj gate. Trvalo mi nějakou dobu k němu dojít, protože byl úplně vzadu, ale když jsem tam přišla, tak jsem měla ještě 2 hodiny čas před nástupem do letadla, proto jsem se rozhodla se projít po letišti. Tedy aspoň tam, kam sem jít mohla. Po asi patnácti minutách hledání nějakého obchodu s potravinami jsem konečně našla jeden 7-eleven. Koupila jsem si 삼각김밥 (samkakkimpap), což je rýže ve tvaru trojúhelhíku s tuňákem uvnitř obalená smaženými mořskými řasami a banánové mléko.
Když jsem dojedla, ještě jsem se chvíli procházela a pak jsem nasedla do letadla do Busanu. Let trval cca hodinu, ale já jsem ho skoro celý prospala. Na letišti v Busanu mě přivítala host rodina, host klub a rotariáni. Mám tu 2 host sestry a potom je ještě třetí, která letěla na výměnu do Česka ve stejný den jako já, takže jsme se bohužel nepotkaly.
Se všemi jsem se vyfotila a hned jsem s host rodinou jela na večeři. Po dlouhé diskuzi o tom, co si dáme jsme dojeli do jedné restaurace a objednali jsme si 5 jídel. Každý jsme si pak dali do misky co jsme chtěli, takže jsem ochutnala skoro všechno. Potom jsme šli pěšky domů a protože už byla tma, ulice vypadaly nádherně. Doma nás přivítal pes host rodiny. Jmenuje se 콩 (kong/kchong), je hrozně roztomilý a už po pár dnech za mnou chodí a tulí se se mnou.
Moje host rodina bydlí v budově kostela, protože můj host otec je pastor. Dole je parkoviště, o patro výš je knihovna, nad tím kancelář host táty a o patro výš mají byt. O jejich bytě můžu říct, že mají tu největší televizi co jsem kdy viděla, masážní stroj na celé tělo; je to hrozně divný pocit v tom ležet, mluvící stroj na vodu a samozřejmě správný korejský záchod s milionem tlačítek, který z nějakého důvodu pípne pokaždé, když si na něj někdo sedne. Ukázali mi můj pokoj, kde na mně čekal velký plyšový medvěd s uvítací cedulí, kterou vyrobila moje mladší host sestra. Překlad: „Vítej Ajin!“ (moje korejské jméno) „Jsi tu u nás poprvé, že?“
Hned jak mi všechno ukázali, šla jsem si vybalit kufr. Při tom jsem zjistila, že se mi v kufru otevřel šampón a polovina věcí byla od šampónu, takže jsem to musela všechno utírat. Potom jsem host rodině předala dárky, chvilku jsme si povídali a mezitím co mi ukazovali všechny televizní stanice, které mají. Tak jsme došli na to, že se já a moje mladší host sestra díváme na stejné k-drama a ten den zrovna vyšel další díl, tak jsme se na něj spolu podívaly. To byl můj první den v Koreji. Zatím je to tu super a moc se mi to tu líbí.
Comments